Neuvěřitelný svět BiGy

Biblický citát na dnešní den: Bůh odpouští. (Žl 103,3)

Anketa

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (5284)
 

Ne (5436)
 

Odkazy

Mozaika 2008 - přispějte na setkání mládeže a Ukrajinu.

Českomoravská fatima

Sdružení přátel bl.Hyacinta Cormiera

Laická společnost nazývaná též brněnské angelikum, se zabývá výchovou mládeže, křesťanským uměním a pomocí potřebným a nemocným.
vydává také jediný časopis v ČR, který se zabývá duchovní obnovou nazvaný Rosa Mystica.

časopis TEDEUM

Institut sv.Josefa FSSPX

Katolík - internetová revue katolické tradice

Národní tisková agentura - nezávislí informační server

Nezávislí katolický informační server

Web biskupa Pavla Posáda

Osobní web otce biskupa Pavla Posáda, emeritního litoměřického biskupa(2003-2008) a světícího biskupa budějovického a titulárního biskupa ptujského.

Spirit - weblog

Honzův občasný deníček o duchovním životě( psaný od r.2004)

Blog pro náboženství, filozofii a umění.

Československé setkání mládeže na Velehradě

Oficiální stránky této akce pro katolickou mládež, která se bude konat 18.-20.července 2008

Lidové noviny

Jedny z mála kvalitních českých novin z dlouhou tradicí. To jsou Lidové noviny vycházející od roku 1893.

Britské listy

Běloruské listy

Běloruské listy mají provořadý úkol přiblížit českým občanům běloruský stát ve všech možných pohledech. Znamená to že se zde o tomto státě dozvíte vše a to turistickými zajímavostmi začínaje a politikou konče.

Immaculata - Neposkvrněná

Immaculata je mariánský občasník, který vydávají bratři Minorité v Brně a který disponuje vším co přibližuje vztah k Panně Marii, k Bohu a ke svatým. Pravidelnými rubrikami, které stojí za přečtení je určitě život sv.Antonína z Padovy a Trochu apologie od Radomíra Malého, který objasňuje mnoho neznámých fakt církevní historie, která zůstala mnoha dnešním historikům zamlčena.

Katolický týdeník

Slovo života

Slovo života je veršem z Bible, které je určeno podle církevního lekcionáře na přislušný měsíc doplněné komentářem k rozjímání. Výborná možnost, jak trávit volné chvilky v Boží blízkosti.

Děti v nouzi - zachraňme děti.

eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Zpravodajství z Izraele. Neschází zde také církvevně zaměřené zpravodajství.


Pravidelné zpravodajství české redakce. Naleznete zde aktuální zpravodajství z Vatikánu a celého světa včetně ČR, doslovné české překlady promluv svatého otce a církevních dokumentů.

Stránka Michala Šebery

Biskupské gymnázium Letovice

Nedělní liturgická čtení

3. neděle postní - cyklus A

Ve společenstvích, ve kterých se dospělí připravují na přijetí iniciačních svátostí, tedy křtu, eucharistie a biřmování, během obřadů velikonoční vigilie, byli v liturgii 1. neděle postní katechumeni zařazeni mezi čekatele křtu. Tomuto kroku přípravy se také říká „vyvolení“ nebo „zapsání jména“. Církev tady na základě svědectví kmotrů a katechistů i na základě ujištění katechumenů o pevnosti jejich předsevzetí pronáší úsudek o tom, jak jsou připraveni, a stanoví, zda mohou přistoupit k velikonočním svátostem. V tuto chvíli se pro ně také uzavírá doba katechumenátu, dlouhé přípravy mysli i srdce. Při ní se rozvinuly a dozrávají jejich počínající víra, obrácení a vůle změnit život. Tito bratři a sestry se rozhodli vstoupit do životního vztahu s Bohem v Kristu, za své přijali kající smýšlení, učili se vzývat Boha a modlit se, udělali první zkušenosti se společenstvím a duchem křesťanů (Uvedení do křesťanského života, 1987). My všichni se spolu s nimi připravujeme na obnovu našeho křestního vyznání, chceme se znovu zříci hříchu a jednoznačně přilnout ke Kristu. Postoje, které církev vyžaduje od čekatelů křtu, bychom měli vzít za své. Je to výborný program změny – obrácení – našeho života.
 KOMENTÁŘE k nedělním biblickým textům:
- "Stůl slova" od Aleše Opatrného: http://pastorace.cz/stul-slova
- Od různých autorů (převážně od A. Scarana): http://pastorace.cz/kazani
- Téma týdne - kratičké zamyšlení na každý týden na základě citátu z nedělních liturgických textů: http://www.vira.cz/tema_tydne/
LITURGICKÝ KALENDÁŘ: Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099 naleznete zde: http://pastorace.cz/kalendar



VSTUPNÍ ANTIFONA
Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý!

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, studnice milosrdenství a dobroty, ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpusť nám a pozvedni nás k sobě. Prosíme o to skrze tvého Syna…



1. ČTENÍ
Reptání Izraelitů proti Mojžíšovi bylo zároveň namířeno proti Bohu: tím vyjádřili vlastně svoji nespokojenost s Bohem. Bůh přes nevíru a reptání svého lidu nově prokazuje svou věrnost a lásku. Mojžíš má udeřit do skály holí, kterou udeřil do Nilu (vyjadřuje se tak spojitost s vysvobozením z Egypta). Ze skály vytryskne voda, která může napojit lidi a zachránit jejich život. Tato událost je obrazem mnohem hlubšího tajemství Božího působení: on může nechat vyvěrat vodu (tj. život) na poušti, na místě pustém a bez života.

Ex 17,3-7
Lid žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Řekli: „Pročpak jsi nás vyvedl z Egypta? Abys zahubil nás, naše děti a náš dobytek žízní?“ Mojžíš volal k Hospodinu: „Co mám dělat s tímto lidem? Ještě trochu a ukamenují mě!“
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vyjdi před lid v doprovodu několika starců z Izraele, vezmi si do ruky hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, a jdi! Hle, já tam budu stát před tebou na Chorebu, udeříš do skály, vytryskne z ní voda a lid se napije.“
Mojžíš tak udělal před očima izraelských starců. Nazval pak jméno toho místa Massa a Meriba kvůli hádce izraelských synů a kvůli tomu, že pokoušeli Hospodina tím, že říkali: „Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?“



ŽALM 95
Odpověď:   Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: „Nezatvrzujte svá srdce!“

Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme Skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme!
Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“



2. ČTENÍ
Jedině vírou je možné stále znovu přistupovat k milosti ospravedlnění, tj. k pokoji a přátelství s Bohem (v. 1). Tato víra oživuje i naději, že jednou bude toto přátelství s Bohem prostoupeno září slávy (v. 2). Taková naděje není založena na pouhém lidském přání, ale na jistotě Boží lásky k nám, jistotě vnuknuté přímo Duchem svatým přítomným v našem srdci. Tento Duch nás ujišťuje o Boží lásce tím, že připomíná největší a nejkrajnější projev Boží dobroty: Boží Syn zemřel za nás (v. 6). Láska až do krajnosti je Boží odpovědí na lidskou zlobu a netečnost!

Řím 5,1-2.5-8
(Bratři a sestry!) Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha.
Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého – možná, že se někdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky.



Zpěv před evangeliem
Pane, ty jsi skutečně Spasitel světa; dej mi živou vodu, abych už nežíznila.

EVANGELIUM
Ježíš nejprve prosí Samaritánku o vodu a tím odhaluje svoji žízeň, která je spíš žízní po její žízni: jeho prosba má vyvolat její touhu po vodě živé. Samaritánka nechápe, o jakou vodu jde. Ježíš jí proto vyjevuje její minulost, takže ona rozpoznává, že je prorokem, který mluvil o duchovních věcech. Voda je zde symbolem Ježíšova zjevení, jeho Slova, které je Duch a Život (J 6,63). Právě v tomto Slově čili v Duchu a v Pravdě (v. 23) je třeba uctívat Otce.

Jan 4,5-15.19b-26a.39a.40-42
Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se – tak jak byl – u té studny. Bylo kolem poledne.
Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ – Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu.
Samařská žena mu odpověděla: „Jak to? Ty, Žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?“ Židé se totiž se Samaritány nestýkají.
Ježíš jí na to řekl: „Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: ‚Dej mi napít‘, spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu.“
Žena mu namítla: „Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?“
Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“
Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat. Vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: ‚Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat.‘“
Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů. Ale nastává hodina – ano, už je tady – kdy opravdoví Boží ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě.“
Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten, až přijde, oznámí nám všechno.“
Na to jí řekl Ježíš: „Já jsem to, který s tebou mluvím.“
Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo. Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: „Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa.“



MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás živíš už na zemi nebeským chlebem a dáváš nám tak už nyní podíl na tom, co je dosud skryté našim očím; prosíme tě: dej, ať se v nás působením této svátosti plně rozvíjí tvůj božský život. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Zdá se, že Samaritáni si na vrchu Garizim u Sichem založili kolem roku 400 př. Kr. vzdorochrám potom, co židovští vyhnanci odmítli jejich nabízenou pomoc a účast při znovuvybudování chrámu v Jeruzalémě po návratu z Babylonu. Toto odmítnutí plynulo zřejmě z neochoty odpustit lidem, kteří udělali chybu, když se smísili s kolonisty Samařska, pohanským obyvatelstvem, jehož bohy vedle Hospodina přijali za své. Odpovědí Samaritánů na toto odmítnutí byly nejprve intriky pro znemožnění stavby jeruzalémského chrámu a později i proti opevnění města a nakonec snad onen zmíněný vzdorochrám. Takové jednání bývá problémem každého člověka, který po hříchu předstupuje před Boha a nabízí částečný návrat za splnění určitých podmínek, který chce vnějším gestem překrýt vnitřní ne zcela vstřícný postoj. Pokud jeho podmínky nejsou splněny, uchyluje se k vlastnímu náboženství, stavbě vzdorochrámu. Víme dobře, že k tomu, abychom mohli být Bohem přijati, je bezpodmínečně nutná pravdivá změna, upřímné obrácení. Takové, k jakému se dopracovala žena u Jakubovy studny při rozhovoru s Ježíšem, když jí pomohl pojmenovat její tajemství, totiž hřích. Zjistila, že vzdorochrám a nakonec ani chrám nejsou nutné, vždyť Boha lze uctívat v Duchu a v Pravdě kdekoli. Bůh nemá problémy s přijetím člověka.



TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ  25. 2.

2 Král 5,1-15a
Lk 4,24-30



Komentář:
Lk 4,24-30
Naslouchám těm, kteří mi hlásají Boží slovo? Nebo je mám už „přečtené“, vím dopředu, co řeknou? Počítám s tím, že by i skrze ně mohl ke mně promluvit Pán?



ÚTERÝ  26. 2.

Dan 3,25.34-43
Mt 18,21-35

Komentář:
Mt 18,21-35
Toto slovo pro mne může být novým povzbuzením k odpuštění člověku, který mě stále znova zraňuje; jehož (dávný) čin vůči mně je pro mne stále bolavý… I mně bylo mnohé odpuštěno.



STŘEDA  27. 2.

Dt 4,1.5-9
Mt 5,17-19

Komentář:
Mt 5,17-19
Nemám tendenci si Boží slovo, jeho přikázání lásky, upravovat? Vztahovat je jen na někoho, jen jak se mi to hodí? Jeho radikálnost je těžké přijmout a naplnit…



ČTVRTEK   28. 2.

Jer 7,23-28
Lk 11,14-23

Komentář:
Lk 11,14-23
„Kdo není se mnou…“ Co pro mne znamená – dnes, v mém životě – být na Ježíšově straně?



PÁTEK  29. 2.

Oz 14,2-10
Mk 12,28b-34

Komentář:
Mk 12,28b-34
Naší odpovědí na jedinečnou, dokonalou a úplnou Boží lásku může být zase jen plné odevzdání se jemu, celé nasazení se do služby („celým svým srdcem, celou svou duší, …“).



SOBOTA  1. 3.

Oz 6,1-6
Lk 18,9-14

Komentář:
Lk 18,9-14
Farizej pro mne může být vzorem v úsilí žít dobře svůj život, v dodržování Božích přikázání. Celník pak vzorem v modlitbě, v pokoře před Hospodinem, v nedělání si nároků, zásluh, nehledání výhod, …
Žádné komentáře
 
(C)Neuvěřitelný svět BiGy, studentská zpravodajská společnost 2006-2008